Řekla bych, že takhle nějak se teď tváří každý řidič, který se teď snaží projet Braníkem. Všude se něco staví, něco opravuje, silnice jsou uzavřené, zaterasené, neprůjezdné...a teď si páni řidiči nějak poraďte.
A auta se tu zmateně motaj, couvaj, otáčej...proto jsem naše autíčko nechala odložené na parkovišti a rozhodla se vrátit se k pohybu člověku nejpřirozenějšímu. Ovšem i jako chodec mám dost problém dostat se tam kam potřebuju. Jako chodec tlačící dvojkočár jsem prostě v háji!
Některý chodníky jsou rozkopaný či uzavřený. Případně se na ně nedá najet, protože před obrubníkem chybí pruh silnice, takže je tam dost hluboký rigol. Chodníky, které zůstali ještě v celku jsou zaterasené velkým množstvím dočasných značek (fakt nevim, proč se tyhle značky nemůžou dávat na silnici, ale musej se cpát na už tak úzkej chodník).
Ve středu jsem se vydala odevzdat Bětku na aerobik a předat dvojčata mojí mamce. Znamenalo to přejít poměrně velkou křižovatku...no, ono se řekne přejít, jenže kam? Kam, když chodník na druhé straně je uzavřený a jinam to prostě nejde? Tak jsme si museli zahrát na auto a projet se po silnici! Což o to, široký jsme na to díky kočáru dost, ale dobře mi z toho stejně nebylo.
Já chápu, že všechny ty různé opravy silnic a chodníků, vodovodního a plynového potrubí, rekonstrukce baráků a výstavba nových, že to všechno je důležitý. Jen je toho teďkon prostě moc, a taky už to trvá docela dlouho a já už na to přestávám mít sílu. A co teprve náš místní vozíčkář? Toho jsem neviděla od tý doby co mu zrušili před barákem chodník. Vůbec si nedovedu představit co ten v takové situaci může dělat:(
2 komentářů:
Asi je to teď všude stejné, my máme teď rozkopanou celou ulici. Když vezu Járu do školy, je to samá objížďka...No, dělat nemůžeme nic, musíme to přečkat.
Koukám, že v Bráníku se žije podobně jako v Bruselu. Ale my si tu už stačili zvyknout, takže to už ani nahlas nekomentuji. No tož ať Vám to v Bráníku i u Moniky rychle dají do pucu ;-)
Okomentovat