V úterý odpoledne jsem na sobě měla neustále přilepenou Verču. Jak jsem se jí pokusila odložit, byl řev. Jak jsem si stoupla, už mě tahala za nohu a snažila se mě posadit, aby mi mohla vylézt na klín. Občas taková je, tak mě nic nenapadlo. Ve středu ráno odjel Marek pracovně mimo republiku a chvíli na to se Verča poblindila. A tak mi došlo, že její včerejší chování nebylo způsobené momentální náladou, ale nemocí. Bylo jí chudince špatně a nevěděla jak mi to říct.
Včera večer při uspávání si Bětuška postěžovala, že jí bolí bříško. Řekla jsem jí, že je to tím, že se na čarodkách přecpala buřtama a ty jí tam teď tlačej. Stačí, aby usnula, bolest bříška zaspala a ráno už jí bude dobře.
Nestačilo to. V jedenáct večer se probudila s pláčem. Minutu na to se k ní přidal Otík. Nejdřív jsem si říkala, že ho probudilo Bětčino naříkání, pak mi došlo, že i jemu je špatně. Došla jsem Bětce pro lavor, aby měla kam zvracet. A než jsem stihla mrknout, Otík blil jak amina a Bětka mu přidržovala lavor. To je panečku velká sestra jak má být.
Noc byla krušná a ráno už bylo špatně i mně.
Před chvilkou mi přišla od Marka zpráva: za chvilku vyrážíme! Už se ho nemůžu dočkat! Ten bude mít panečku radost až se vrátí domů, do pobliousova:o)
3 komentářů:
Tak takhle po...ý jsme měli minulý týden. Vystřídali jsme se všichni-takže něco musí být ve vzduchu. Zlomyslně říkáme, že za to může ta sopka?? :-( Tak ať je už dobře!
U nás to proběhlo před 2 týdny, taky to bylo takhle rychlé...Moc přeju, ať je brzy líp:-)
Sopka mě nenapadla:-)
Šmárjá, už todle zase řádí? To už je teda druhá vlna, už to běželo koncem zimy....Tak ať jste brzo fit.
Okomentovat